Recenzi na toto letadlo, která byla zveřejněna v časopise RC Modely, si můžete přečíst dále:

Cap 232 od firmy Graupner
Na výstavě Model-hobby mě na stánku firmy Graupner zaujala novinka akrobatické letadlo Extra 300. Při rozhovoru se zástupcem firmy jsem zjistil, že tato stavebnice je dodávána jako komplet s motorem. Pro Graupnera tuto stavebnici vyrábějí ve Vietnamu. V první chvíli jsem zapochyboval nad kvalitou stavebnice, ale podrobná prohlídka modelu přímo na stánku mě velmi příjemně překvapila. Model je klasické balsové konstrukce, velmi pěkně provedený. Další velmi příjemné překvapení bylo, když jsem se dozvěděl cenu za kterou se model prodává. Díky přiloženému motoru (OS MAX 61 FX) si v podstatě kupujete motor a model k němu dostáváte jako bonus. Maketu akrobata jsem vždycky chtěl a tak jsem následující týden jsem zašel do Hobby teamu v Praze s pevným přesvědčením, že si model koupím. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že na krámě mají pouze model Cap 232 a Extra bude výhledově. Prohlédl jsem si Capa a nakonec ho koupil. Akrobat jako akrobat, tak proč to nezkusit. Dokonce bych řekl, že Cap je vzhledově hezčí. Ale to je spíš věc názoru. Stavebnice je dodávána v rozměrné lepenkové krabici, na které je velký barevný obrázek letadla a základní technické údaje. V krabici najdeme trup, dvě poloviny křídla a ocasní plochy, vše v provedení ARF, tedy potažené. Dále je zde kompletní podvozek, motorový kryt (kryt i podvozkové bačkory jsou z laminátu), všechna táhla, lože serv, nádrž, veškerá potřebná bižuterie, vrtule, vrtulový kužel a hlavně motor OS MAX 61 FX, včetně tlumiče a svíčky. Stavebnice je kompletní a skutečně budete potřebovat doplnit pouze elektroniku. Všechny balsové díly jsou zabaleny do pevné folie, která je chrání před poškozením při dopravě a po skončení stavby se dají použít jako transportní ochrana pro křídla. Ke stavebnici je dodáván rozměrný návod včetně názorných fotografií ze stavby. Návod je v němčině, angličtině a francouzštině. Češtinu by jste marně hledali. U tohoto modelu se dá předpokládat, že si ho kupuje člověk, který již zkušenosti se stavbou modelů má a proto je možné nad tímto nedostatkem přimhouřit oči. Navíc kompletace modelu (stavba je příliš nadnesené slovo) je tak snadná, že vystačíme s fotografiemi z německého návodu. Návod (německý a anglický) je dodáván i k motoru. Je v něm velmi pěkně a názorně popsáno seřizování motoru, včetně vývojového diagramu pro řešení problémů při seřizování. V obou návodech je velká část věnována bezpečnostním pokynům. Před stavbou jsem si pečlivě prohlédl všechny části stavebnice. Vše bylo rovné, nezkroucené a velmi solidně slepené. Všechny pohyblivé ovládací prvky jsou již zavěšené na pantech a zalepené do křídel a ocasních ploch. Panty jsou pojištěny hřebíčky. Toto je věc dříve používaná, ale dnes již není běžně k vidění. Svědčí to o pečlivosti a důrazu na kvalitu stavby a i o to, že výrobce počítá se zástavbou výkonného motoru. Vlastní stavba začíná kompletací křídla. Nejprve se do přiložených loží namontují standardní serva. Tento polotovar se přilepí ke krytce otvoru v křídle a to se jako celek přišroubuje do křídla. V krytce je již vyfrézován otvor pro páku serva. Výrobce myslel i na takovou drobnost, jako je připravený provázek na protažení kablíku od serva. Takto připravené poloviny křídel se slepí k sobě za pomoci mohutné dřevěné spojky křídla. V návodu není uvedena velikost vzepětí , tak jsem křídla slepil tak, jak k sobě dosedly koncové žebra. V křídle jsou již zalepeny kolíky pro ustavení křídla a připraveny otvory pro upevňovací šrouby. Stačí proříznout folii. Nakonec zbývá připojit křidýlka k sevům. Tento postup je celkem podrobně nafocen v návodu. Tím je stavba křídla hotová. Dalším krokem je zalepení ocasních ploch do trupu. Nejprve je nutné proříznout na příslušných místech folii. Já k tomuto úkonu používám žiletku. Musí být dostatečně ostrá, aby folii řezala a netrhala. Jakmile začne trhat je nutné ji vyhodit a vzít další. Ocasní plochy jsem si nejdříve nasucho ustavil do trupu a kontroloval jejich vzájemnou kolmost a souběžnost s křídlem. Vše sedělo tak jak má, bez potřeby nějakých úprav. Tak jsem ocasní plochy zalepil 12-ti minutovým epoxidem. V trupu je již připraveno vedení pro táhla na ovládání kormidel. Vedení je tvořeno hliníkovou trubičkou vyvložkovanou další umělohmotnou trubičkou kterou nakonec vede ovládací drát průměru 2 mm. Každá polovina výškovky je ovládána zvlášť vlastním táhlem, která jsou spojena a centrálně ovládána jedním servem. Tady je nutné ustavit táhla tak, aby obě poloviny výškovky byly v jedné rovině. Ustavení táhel, koncovek a pák je čistě mechanická práce a není ji třeba popisovat. K dokončení trupu zbývá zalepit lože serv. Zde se vyplatí trocha pečlivosti a nejdříve si serva, táhla a lože ustavit na sucho a teprve potom lepit. K modelu je přiložena i palivová nádrž. Nikde není uveden její obsah, ale odhaduji jej na 200 až 250 ml. Pro plnění paliva používám plnicí ventil a tak jsem použil pouze bimbátko a tlakování od výfuku. Výrobce dodává i molitan na obalení nádrže. V trupu jsou připraveny otvory přesně pro dodávanou nádrž. Nádrž stačí obalit molitanem a zasunout do trupu na doraz. Proti pohybu jsem jí zajistil příčkou. Potom se namontuje podvozek. Ten tvoří duralové nohy přišroubované do trupu. K modelu jsou dodávány i bačkory, které ale asi při provozu na travnatém letišti bude nutné sundávat. Do koncové části trupu se namontuje ostruhové kolo spojené se směrovkou. První problém se kterým jsem se při stavbě setkal bylo ustavení motoru do připraveného motorového lože. Lože totiž bylo úzké a nešlo dále roztáhnout. Bylo nutné ho vyměnit. Zakoupil jsem tedy lože od Great planes, se kterými mám dlouhodobě velice dobré zkušenosti. Protože nové lože mělo jinou rozteč úchytných matek, musel jsem provést úpravu na motorové přepážce. Šlo to snadno, neboť lože je šroubováno do zapichovacích matic. Ty jsem vyjmul a ustavil do nových předvrtaných děr. V návodu je uvedena vzdálenost předku motoru od motorové přepážky. Tu je nutné dodržet, jinak budeme mít problém s ustavením motorového krytu. Motor je ovlán drátem skrz pružný bovden. Další problém se projevil při ustavování výfuku. Ten se opíral o trup a nešel dotáhnout. Bylo nutné zakoupit mezikus, který ho posunul více dolů. Pak bylo vše v pořádku. Přemýšlel jsem, proč u jinak dokonalé stavebnice se objevily takové problémy. Odpověď mi dal až návod. V letadle se počítá s ustavením motoru OS 46 a ten je rozměrově menší než dodaný OS 61. Potom na uvedený problém nenarazíte a vše půjde hladce. Mou domněnku potvrdila i vrtule dodaná ve stavebnici. Je to Graupner 11x8. Ta je na desítku malá a motor by se zbytečně přetáčel. Já jsem nakonec použil vrtuli APC 13x6 a ta motoru a letadlu sedí. Poslední krok je upravení a ustavení motorového krytu. Ten jsem musel prořezat podle výfuku a udělat díry pro žhavení a seřizování motoru. To je daň za používání výkonnějších dvoudobých motorů. Při použití čtyřtaktu (podle prospektu firma Graupner dodává i tuto variantu) se výfuk pohodlně schová pod motorový kryt. Posledním krokem je kontrola těžiště motoru. Měl jsem strach, že při použití těžšího motoru bude model těžký na hlavu a tak jsem umístil přijímačové baterie dozadu. Při kontrole jsem zjistil že letadlo je naopak těžší na zadek a tak baterky šli rychle dopředu. Perfektní místo se přím nabízelo. Do prostoru mezi nádrž trup se vešly jako by to bylo místo pro baterky přímo udělané. Potom bylo těžiště v pořádku a zbývalo jen zaběhnout motor a provést zálet. Před letem jsem letadlo ještě zvážil. Váha ukázala 2850 g. Je to o něco více než uvádí výrobce. Při ploše křídel 33 dm2 to bude asi pěkný rychlík. Záběh a zálet vyšel na jedno nedělní odpoledne, kdy sice trochu foukalo a byla zima, ale alespoň chvílemi vykouklo sluníčko. Protože mi odešel startér (vždycky se musí něco pokazit) musel jsem motor nahazovat rukou. .Motor se podařilo celkem bez problémů nahodit. Byl trochu bohatší, ale to bylo spíše vzhledem k teplotě okolo 5 0 C. Motor velmi citlivě reaguje na seřizování. Stačí opravdu 2 až 3 zoubky a na chování motoru je to znát. Vyběhl jsem na zemi jednu nádrž, aby motor věděl že nejsem nelida, a nic nebránilo tomu, abych šel na zálet. Pro dokreslení situace, s jakými pocity jsem šel na start musím říci, že přesně týden předtím jsem s kamarádem byl na stejném místě zalétnou Capa, ale od jiné firmy. Tomu letadlo vydrželo ve vzduchu cca 5 vteřin a pak šlo nekompromisně do země. Odnesly to křídla. Jak jsme později zjistili, příčinou byla špatná poloha těžiště. Nezapomněl jsem kamarádovy připomenout, že létání je pro něj drahý koníček. Každá vteřina ve vzduchu ho stála cca 1000,- Kč. Ten by mi to dal sežrat, kdybych s tím praštil i já. Nedá se nic dělat, kdo se bojí nesmí na letiště. Doroloval jsem si na startovní pozici, poslední kontrola řízení, natažení výškovky a plný plyn. To co následovalo by se dalo nazvat startem rakety. Během okamžiku bylo letadlo ve vzduchu a hnalo si to k modré obloze. To byl start vhodný na letadlovou loď. Ihned jsem stáhnul plyn a začali jsme se s Capem seznamovat. Prvotní vytrimování nebylo třeba, letadlo letělo jako po přímce. Následovaly první zatáčky a ověření chování na minimální rychlosti. Z toho jsem měl trochu strach, protože plošné zatížení 86 g/dm2 dávalo tušit, že letadlo bude spíše rychlík. Kupodivu si Cap nechá líbit dost nízkou minimálku a nemá tendenci někam záludně padat. Tak jsem zkusil i první přistání. Povedlo se celkem obstojně. Tak zálet mám za sebou a můžu začít zkoušet co letadlo dovede. Nejdřív ale sundám křídlo a znovu zkontroluji všechny spoje a uchycení. Lépe je dvakrát kontroloval než jednou spadnout. Po několika nalétaných hodinách mohu říci, že letové vlastnosti odpovídají akrobatickému letadlu těchto rozměrů. Cap má raději rychlost než ploužení okolo minimální rychlosti. Přesto se dá říci, že je to hodné letadlo, které poslouchá přesně a rychle vaše povely. Přemety, výkruty a další akrobatické prvky zaletí tak, jak se sluší na maketu skutečného akrobata. Dá se sním bez problémů zaletět celá akrobatická sestava. Během létání jsem objevil jednu zajímavou vlastnost. Při přistávání a dotahování na minimálku letadlo letí pořád bez problémů, ale když to přeženete, najednou se propadne, jako by mu někdo sebral všechen vztlak z křídel. Naštěstí propad probíhá bez změny směru a náklonu, takže dopadne na zem jako kočka na všechny čtyři, tedy vlastně všechny tři, při v podstatě nulové rychlosti. Při celkovém hodnocení je možno říci, že se jedná o velmi povedenou stavebnici. Vlastní provedení je velmi precizní a kvalitní. Během celé stavby nenarazíte na vážnější problém. Kvalitu navíc zvyšuje dodaný velmi kvalitní motor. Pro dokončení potřebujete pouze lepidla a kompletní elektroniku. Jinak je vše ve stavebnici. Letové vlastnosti jsou nezáludné, ale v žádném případě to není stroj pro začátečníky. Zkušený pilot toužící po létání akrobacie s maketovým, pěkně vypadajícím letadlem, je ten správný zákazník pro tuto stavebnici.
Ing. Michal Moravec
Na výstavě Model-hobby mě na stánku firmy Graupner zaujala novinka akrobatické letadlo Extra 300. Při rozhovoru se zástupcem firmy jsem zjistil, že tato stavebnice je dodávána jako komplet s motorem. Pro Graupnera tuto stavebnici vyrábějí ve Vietnamu. V první chvíli jsem zapochyboval nad kvalitou stavebnice, ale podrobná prohlídka modelu přímo na stánku mě velmi příjemně překvapila. Model je klasické balsové konstrukce, velmi pěkně provedený. Další velmi příjemné překvapení bylo, když jsem se dozvěděl cenu za kterou se model prodává. Díky přiloženému motoru (OS MAX 61 FX) si v podstatě kupujete motor a model k němu dostáváte jako bonus. Maketu akrobata jsem vždycky chtěl a tak jsem následující týden jsem zašel do Hobby teamu v Praze s pevným přesvědčením, že si model koupím. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že na krámě mají pouze model Cap 232 a Extra bude výhledově. Prohlédl jsem si Capa a nakonec ho koupil. Akrobat jako akrobat, tak proč to nezkusit. Dokonce bych řekl, že Cap je vzhledově hezčí. Ale to je spíš věc názoru. Stavebnice je dodávána v rozměrné lepenkové krabici, na které je velký barevný obrázek letadla a základní technické údaje. V krabici najdeme trup, dvě poloviny křídla a ocasní plochy, vše v provedení ARF, tedy potažené. Dále je zde kompletní podvozek, motorový kryt (kryt i podvozkové bačkory jsou z laminátu), všechna táhla, lože serv, nádrž, veškerá potřebná bižuterie, vrtule, vrtulový kužel a hlavně motor OS MAX 61 FX, včetně tlumiče a svíčky. Stavebnice je kompletní a skutečně budete potřebovat doplnit pouze elektroniku. Všechny balsové díly jsou zabaleny do pevné folie, která je chrání před poškozením při dopravě a po skončení stavby se dají použít jako transportní ochrana pro křídla. Ke stavebnici je dodáván rozměrný návod včetně názorných fotografií ze stavby. Návod je v němčině, angličtině a francouzštině. Češtinu by jste marně hledali. U tohoto modelu se dá předpokládat, že si ho kupuje člověk, který již zkušenosti se stavbou modelů má a proto je možné nad tímto nedostatkem přimhouřit oči. Navíc kompletace modelu (stavba je příliš nadnesené slovo) je tak snadná, že vystačíme s fotografiemi z německého návodu. Návod (německý a anglický) je dodáván i k motoru. Je v něm velmi pěkně a názorně popsáno seřizování motoru, včetně vývojového diagramu pro řešení problémů při seřizování. V obou návodech je velká část věnována bezpečnostním pokynům. Před stavbou jsem si pečlivě prohlédl všechny části stavebnice. Vše bylo rovné, nezkroucené a velmi solidně slepené. Všechny pohyblivé ovládací prvky jsou již zavěšené na pantech a zalepené do křídel a ocasních ploch. Panty jsou pojištěny hřebíčky. Toto je věc dříve používaná, ale dnes již není běžně k vidění. Svědčí to o pečlivosti a důrazu na kvalitu stavby a i o to, že výrobce počítá se zástavbou výkonného motoru. Vlastní stavba začíná kompletací křídla. Nejprve se do přiložených loží namontují standardní serva. Tento polotovar se přilepí ke krytce otvoru v křídle a to se jako celek přišroubuje do křídla. V krytce je již vyfrézován otvor pro páku serva. Výrobce myslel i na takovou drobnost, jako je připravený provázek na protažení kablíku od serva. Takto připravené poloviny křídel se slepí k sobě za pomoci mohutné dřevěné spojky křídla. V návodu není uvedena velikost vzepětí , tak jsem křídla slepil tak, jak k sobě dosedly koncové žebra. V křídle jsou již zalepeny kolíky pro ustavení křídla a připraveny otvory pro upevňovací šrouby. Stačí proříznout folii. Nakonec zbývá připojit křidýlka k sevům. Tento postup je celkem podrobně nafocen v návodu. Tím je stavba křídla hotová. Dalším krokem je zalepení ocasních ploch do trupu. Nejprve je nutné proříznout na příslušných místech folii. Já k tomuto úkonu používám žiletku. Musí být dostatečně ostrá, aby folii řezala a netrhala. Jakmile začne trhat je nutné ji vyhodit a vzít další. Ocasní plochy jsem si nejdříve nasucho ustavil do trupu a kontroloval jejich vzájemnou kolmost a souběžnost s křídlem. Vše sedělo tak jak má, bez potřeby nějakých úprav. Tak jsem ocasní plochy zalepil 12-ti minutovým epoxidem. V trupu je již připraveno vedení pro táhla na ovládání kormidel. Vedení je tvořeno hliníkovou trubičkou vyvložkovanou další umělohmotnou trubičkou kterou nakonec vede ovládací drát průměru 2 mm. Každá polovina výškovky je ovládána zvlášť vlastním táhlem, která jsou spojena a centrálně ovládána jedním servem. Tady je nutné ustavit táhla tak, aby obě poloviny výškovky byly v jedné rovině. Ustavení táhel, koncovek a pák je čistě mechanická práce a není ji třeba popisovat. K dokončení trupu zbývá zalepit lože serv. Zde se vyplatí trocha pečlivosti a nejdříve si serva, táhla a lože ustavit na sucho a teprve potom lepit. K modelu je přiložena i palivová nádrž. Nikde není uveden její obsah, ale odhaduji jej na 200 až 250 ml. Pro plnění paliva používám plnicí ventil a tak jsem použil pouze bimbátko a tlakování od výfuku. Výrobce dodává i molitan na obalení nádrže. V trupu jsou připraveny otvory přesně pro dodávanou nádrž. Nádrž stačí obalit molitanem a zasunout do trupu na doraz. Proti pohybu jsem jí zajistil příčkou. Potom se namontuje podvozek. Ten tvoří duralové nohy přišroubované do trupu. K modelu jsou dodávány i bačkory, které ale asi při provozu na travnatém letišti bude nutné sundávat. Do koncové části trupu se namontuje ostruhové kolo spojené se směrovkou. První problém se kterým jsem se při stavbě setkal bylo ustavení motoru do připraveného motorového lože. Lože totiž bylo úzké a nešlo dále roztáhnout. Bylo nutné ho vyměnit. Zakoupil jsem tedy lože od Great planes, se kterými mám dlouhodobě velice dobré zkušenosti. Protože nové lože mělo jinou rozteč úchytných matek, musel jsem provést úpravu na motorové přepážce. Šlo to snadno, neboť lože je šroubováno do zapichovacích matic. Ty jsem vyjmul a ustavil do nových předvrtaných děr. V návodu je uvedena vzdálenost předku motoru od motorové přepážky. Tu je nutné dodržet, jinak budeme mít problém s ustavením motorového krytu. Motor je ovlán drátem skrz pružný bovden. Další problém se projevil při ustavování výfuku. Ten se opíral o trup a nešel dotáhnout. Bylo nutné zakoupit mezikus, který ho posunul více dolů. Pak bylo vše v pořádku. Přemýšlel jsem, proč u jinak dokonalé stavebnice se objevily takové problémy. Odpověď mi dal až návod. V letadle se počítá s ustavením motoru OS 46 a ten je rozměrově menší než dodaný OS 61. Potom na uvedený problém nenarazíte a vše půjde hladce. Mou domněnku potvrdila i vrtule dodaná ve stavebnici. Je to Graupner 11x8. Ta je na desítku malá a motor by se zbytečně přetáčel. Já jsem nakonec použil vrtuli APC 13x6 a ta motoru a letadlu sedí. Poslední krok je upravení a ustavení motorového krytu. Ten jsem musel prořezat podle výfuku a udělat díry pro žhavení a seřizování motoru. To je daň za používání výkonnějších dvoudobých motorů. Při použití čtyřtaktu (podle prospektu firma Graupner dodává i tuto variantu) se výfuk pohodlně schová pod motorový kryt. Posledním krokem je kontrola těžiště motoru. Měl jsem strach, že při použití těžšího motoru bude model těžký na hlavu a tak jsem umístil přijímačové baterie dozadu. Při kontrole jsem zjistil že letadlo je naopak těžší na zadek a tak baterky šli rychle dopředu. Perfektní místo se přím nabízelo. Do prostoru mezi nádrž trup se vešly jako by to bylo místo pro baterky přímo udělané. Potom bylo těžiště v pořádku a zbývalo jen zaběhnout motor a provést zálet. Před letem jsem letadlo ještě zvážil. Váha ukázala 2850 g. Je to o něco více než uvádí výrobce. Při ploše křídel 33 dm2 to bude asi pěkný rychlík. Záběh a zálet vyšel na jedno nedělní odpoledne, kdy sice trochu foukalo a byla zima, ale alespoň chvílemi vykouklo sluníčko. Protože mi odešel startér (vždycky se musí něco pokazit) musel jsem motor nahazovat rukou. .Motor se podařilo celkem bez problémů nahodit. Byl trochu bohatší, ale to bylo spíše vzhledem k teplotě okolo 5 0 C. Motor velmi citlivě reaguje na seřizování. Stačí opravdu 2 až 3 zoubky a na chování motoru je to znát. Vyběhl jsem na zemi jednu nádrž, aby motor věděl že nejsem nelida, a nic nebránilo tomu, abych šel na zálet. Pro dokreslení situace, s jakými pocity jsem šel na start musím říci, že přesně týden předtím jsem s kamarádem byl na stejném místě zalétnou Capa, ale od jiné firmy. Tomu letadlo vydrželo ve vzduchu cca 5 vteřin a pak šlo nekompromisně do země. Odnesly to křídla. Jak jsme později zjistili, příčinou byla špatná poloha těžiště. Nezapomněl jsem kamarádovy připomenout, že létání je pro něj drahý koníček. Každá vteřina ve vzduchu ho stála cca 1000,- Kč. Ten by mi to dal sežrat, kdybych s tím praštil i já. Nedá se nic dělat, kdo se bojí nesmí na letiště. Doroloval jsem si na startovní pozici, poslední kontrola řízení, natažení výškovky a plný plyn. To co následovalo by se dalo nazvat startem rakety. Během okamžiku bylo letadlo ve vzduchu a hnalo si to k modré obloze. To byl start vhodný na letadlovou loď. Ihned jsem stáhnul plyn a začali jsme se s Capem seznamovat. Prvotní vytrimování nebylo třeba, letadlo letělo jako po přímce. Následovaly první zatáčky a ověření chování na minimální rychlosti. Z toho jsem měl trochu strach, protože plošné zatížení 86 g/dm2 dávalo tušit, že letadlo bude spíše rychlík. Kupodivu si Cap nechá líbit dost nízkou minimálku a nemá tendenci někam záludně padat. Tak jsem zkusil i první přistání. Povedlo se celkem obstojně. Tak zálet mám za sebou a můžu začít zkoušet co letadlo dovede. Nejdřív ale sundám křídlo a znovu zkontroluji všechny spoje a uchycení. Lépe je dvakrát kontroloval než jednou spadnout. Po několika nalétaných hodinách mohu říci, že letové vlastnosti odpovídají akrobatickému letadlu těchto rozměrů. Cap má raději rychlost než ploužení okolo minimální rychlosti. Přesto se dá říci, že je to hodné letadlo, které poslouchá přesně a rychle vaše povely. Přemety, výkruty a další akrobatické prvky zaletí tak, jak se sluší na maketu skutečného akrobata. Dá se sním bez problémů zaletět celá akrobatická sestava. Během létání jsem objevil jednu zajímavou vlastnost. Při přistávání a dotahování na minimálku letadlo letí pořád bez problémů, ale když to přeženete, najednou se propadne, jako by mu někdo sebral všechen vztlak z křídel. Naštěstí propad probíhá bez změny směru a náklonu, takže dopadne na zem jako kočka na všechny čtyři, tedy vlastně všechny tři, při v podstatě nulové rychlosti. Při celkovém hodnocení je možno říci, že se jedná o velmi povedenou stavebnici. Vlastní provedení je velmi precizní a kvalitní. Během celé stavby nenarazíte na vážnější problém. Kvalitu navíc zvyšuje dodaný velmi kvalitní motor. Pro dokončení potřebujete pouze lepidla a kompletní elektroniku. Jinak je vše ve stavebnici. Letové vlastnosti jsou nezáludné, ale v žádném případě to není stroj pro začátečníky. Zkušený pilot toužící po létání akrobacie s maketovým, pěkně vypadajícím letadlem, je ten správný zákazník pro tuto stavebnici.
Ing. Michal Moravec
Parametry modelu:
rozpětí=1310 mm
délka=1200 mm
váha=2,85 kg
motor=OS MAX 61FX (spalovací)
délka=1200 mm
váha=2,85 kg
motor=OS MAX 61FX (spalovací)